VÍTEJTE NA NAŠICH STRÁNKÁCH

Naše chovatelská stanice, které jsme dali název "Lagartija Valiente", vznikla v lednu v roce 2014.

Když jsem poprvé uviděla výmarskýho ohaře, hned jsem měla jasno a věděla jsem, že tohle je plemeno, kterému se chci věnovat a následně chovat. Okamžitě jsem si zamilovala ty nádherné blankytně modré oči, jeho absolutní eleganci, nádherně stříbrnou barvu srsti a především jeho úžasnou povahu. Výmarský ohař je absolutně výjímečný nejen svou povahou, ale především je absolutně věrný a mimořádně oddaný svému pánovi - někteří hovoří přímo o zavislosti! Ať jste v přírodě - v lese, na poli, tak vždy pracuje pro vás i při obyčejné procházce vás bude mít vždy v přímém kontaktu. A samozřejmě nevynechá jedinou příležitost k tělesné blizkosti. A jeho další velmi důležitá vlastnost je, že je to především lovec!Výmarský ohař vykazuje mnoho schopností, které z něj dělají legendu mezi lovecky využitelnými psy. Je to velice všestranný pes. Je lehce ovladatelný a velmi náruživý pes, systematického a vytrvalého hledání.

HISTORIE VOK

Výmarský ohař patří k vývojově nejstarším kontinentálním ohařům. Tak jako u všech velmi starých plemen, nelze předky spolehlivě vystopovat.
Existují přinejmenším dvě teorie. Soudí se, že mezi předky výmarských ohařů jsou nověji krátkosrstý ohař, pointr, pravděpodobně modrá ulmská doga, přičemž však jejich původ sahá až k dnes již vyhynulému vodiči-Leithund. Vnější vzhled psa a tvar lebky ostatně zcela jasně ukazují na brakýřovité předky. Hovoří se i o černých barvářích sv. Huberta. Jejich dědictvím by byla i nejcennější lovecká vloha výmarských ohařů pro práci s nízkým nosem na stopě a ostrost.
Druhá verze předpokládá původ výmarských ohařů pouze z jediného předka, z výchozího typu hnědě zbarveného starého německého ohaře a změnu barvy vysvětluje náhlou mutací, utvrzenou potom selektivním chovem na tento stříbrošedý tón.

Výmarští ohaři prosluli svými vynikajícími loveckými vlastnostmi, z nich nejvíce ceněna byla právě vloha pro práci z nízkým nosem na stopě, což umožnilo myslivci přiblížit se zvěři na tak blízkou vzdálenost, která umožnila jistou ránu. Dále pak ostrost a ostražitost. To ostatně využívali i hajní, kteří oceňovali pomoc výmarského ohaře při obraně proti pytlákům. Střední stav mysliveckého personálu se také zasloužil o to, že ve středním Německu se plemeno značně rozšířilo. Tyto vlastnosti si výmarský ohař vesměs zachoval až do dnešních dob. Původně lovil velkou zvěř jako vlky, medvědy a divočáky, ale později, když v důsledku civilizace začala mizet velká zvěř, byl přizpůsoben k vyhledávání a přinášení pernaté zvěře.

První výmarští ohaři se na výstavách objevili okolo roku 1880. V Berlíně jich bylo v roce 1880 vystaveno 14. Tehdy mohly být rozlišeny tři různé kmeny:
1.Sanderslebenský z chovu úředního rady Pitschkého, Sandersleben
2.Weisenfelský z chovu O. Bacha
3.Durynští ohaři z výmarské oblasti
Weisenfelští psi byli o něco jemnější a elegantnější než starý typ, který byl prezentován durynskými psy. Sanderslebenští psi stáli mezi starým a moderním typem.

Do Českých zemí se výmarští ohaři dostali kolem roku 1910, byli však převážně v rukou cizí šlechty. K nejznámějším českým chovatelům patřil lesmistr Richard Tománek od Prostějova, který přivezl v roce 1922 psa a fenu. Absolvoval s nimi různé zkoušky. Psi svými vynikajícími výkony budili obdiv. Zvláště dobrých výsledků dosahovali při dohledávkách postřelené zvěře, jak dokládají zachované záznamy. V dalších letech se výmarani objevovali pouze ojediněle. V roce 1950 obnovil chov výmarských ohařů v českých zemích MUDr. Jan Fiala z Jindřichova Hradce a na Slovensku Koloman Slimák z Nového Mesta nad Váhom. Těmto dvěma obětavým chovatelům a jejich následníkům musíme být vděční, že chov výmarských ohařů u nás nezanikl, ale slibně se rozšířil. Výmarských ohařů však bylo stále málo, nedalo se mluvit o intenzivní chovatelské činnosti, a proto byl jejich chov přičleněn ke klubu německých krátkosrstých ohařů. Se stoupajícím zájmem o plemeno se projevila v roce 1959 nutnost založení samostatné chovatelské skupiny výmarskýc h ohařů při klubu KO. Brzo se podařilo podchytit asi 150 majitelů výmarských ohařů. Práce skupiny se slibně rozvíjela a zájemci neustále přibývali. Po vyjasnění některých problémů byl 21. Prosince 1966 založen samostatný klub výmarských ohařů. Hned na počátku se řešilo, zda nadále chovat pouze výmarské ohaře krátkosrsté, či se snažit o rozšíření dlouhosrstých a zachování hrubosrstých, kteroužto variantu srsti v ostatních zemích neměli. Po důkladném projednání bylo rozhodnuto chovat i nadále všechny tři variety srsti, každou však samostatně. Pokud bude nutné do dlouhosrstých či hrubosrstých přikřížit krátkosrstého, potom budou potomci vždy vedeni jako dlouhosrstí nebo hrubosrstí, nikdy nesmí být zařazeni mezi krátkosrsté. Obdobné diskuse byli vedeni v Německu již kolem roku 1900, kdy byli výmarští ohaři rozdělováni na plnokrevné a polokrevné. Jako polokrevní byli uváděni právě dlouhosrstí jedinci. Horší situace byla v chovu hrubosrstých výmarských ohařů, poněvadž tuto varietu srsti nikde jinde nechovali.
Jedince této srsti vyšlechtil Koloman Slimák. Při dalším chovu bylo nutné používat úzké příbuzenské plemenitby. Koloman Slimák se svými spolupracovníky plemeno rozšířil a dovedl až k uznání FCI jako samostatné naše národní plemeno. Tak vznikl slovenský hrubosrstý ohař. V porovnání s předcházejícími druhy srsti byla situace u krátkosrstých výmaranů mnohem lepší. Zde se velmi příznivě projevil vliv dalších importů, které se v dalším chovu výrazně prosadily. Vytvořili se tři samostatné krevní linie. V prvé řadě to byla linie našich domácích psů, zastoupena Adarem z Domášovských lesů, který vedl krev psů k nám dovezených ve dvacátých letech. V roce 1967 bylo rozhodnuto, že každý pes, který bude zařazen do chovu, musí absolvovat klubové všestranné zkoušky.
                                                                       

PLEMENNÉ ZNAKY :

Všeobecný vzhled: -středně velký až velký lovecky upotřebitelný pes.

Výška v kohoutku: -psi 59-70cm, feny 57-65cm. Účelný pracovní typ, vzhledný, šlachovitý se silným svalstvem. Samčí typ psa a samičí typ feny musí být jednoznačně výrazný.

Barva: - stříbrná nebo myší šeď včetně přechodů mezi těmito zabarveními. Hlava a závěs většinou poněkud světlejší.Bílé znaky se připouštějí jen v nepatrné míře na předhrudí a na prstech. Často po délce hřbetu se táhne užší, nebo širší "úhoří pruh". Pálení je nepřípustné.

Osrstění: a)krátká jemná, krátká tuhá - velmi krátké, (ale v porovnání s většinou srovnatelných ras delší a hustší) hladce přiléhající pesíky bez nebo s řidší podsadou.

b)krátkosrstí s delší srstí (Stockhaar) - středně dlouhé, husté, rovné, hladce přiléhající pesíky s hustou podsadou, na zadní části běhů úměrně vytvořené praporce.

c)dlouhosrstí - měkké, dlouhé pesíky s podsadou, nebo bez podsady. Hladce přiléhající nebo zvlněné. Srst na koncích závěsů může být sametová, u nasazení závěsu dlouze přepadající. Odpovídající délka osrstění na hřbetě a bocích je 3 až 5 cm - pod krkem, na předhrudí a na břiše většinou delší, na zadní straně běhů dobré praporce zkracují se směrem dolů. Prut s dobrou vlajkou, meziprstí osrstěné, na hlavě srst kratší. (Konečná podoba srsti se často projeví až po druhém roku věku.)

Hlava: - úměrně dlouhá v souladu s velikostí. U psa širší než u feny, ale u obou musí být zachován poměr šířky hlavy mezi závěsy k délce hlavy. Od špičky nosu k čelnímu sklonu poněkud delší, než odtud k týlnímu hrbolu. Uprostřed čela rýha, týlní hrbol mírně nebo úměrně vystupující. Za očima dobře zřetelná jařmová kost. Morda dlouhá a zejména u psů silná. Z profilu působí téměř hranatě. Začátek mordy a partie trháků přibližně stejně široké. Silný a bezchybný skus. Nosní hřbet rovný, často poněkud klenutý, nesmí být prohnutý směrem dolů. Velmi nepatrný čelní sklon-stop. Úměrně převislé pysky masové barvy, právě tak jako patro. Malý záhyb za koutky mordy. Líce svalnaté a výrazné. "Suchá hlava".

Závěs: - široký a poměrně dlouhý, dosahující asi ke koutkům mordy, špičky zaoblené, vysoko a úzce nasazený.Při zbystření pozornosti lehce pootočen dopředu se záhyby.

Nos: - tmavě masové barvy, směrem dozadu přecházející do šedi. Přesahuje dolní čelist.

Oko: - jantarové barvy tmavé až světlé, inteligentního výrazu, u štěňat modré. Kulaté, mírně šikmo položené.

Krk: - ušlechtile působící a nesený, svalnatý, téměř kulatý, ne příliš krátký. Rozšiřuje se k plecím a harmonicky přechází do předhrudí a hřbetu. Bez laloku, kůže na hrdle není příliš volná.

Trup: - dobře stavěný a osvalený. Délka trupu k výšce v kohoutku přibližně v poměru 12:11

Hrudník: - silný, ne přesmíru široký, s dostatečnou hloubkou, dosahuje téměř k lokti, a délkou. Vyvinutý v rámci úměrnosti (ne sudovitý), s dlouhými žebry.

Hřbet: - poněkud delší hřbet ale bez pronešení, vzadu nepřestavěný a v předu nikoliv strmí, jinak ale pevný a svalnatý, není z hlediska plemene chybou.

Prut: - zkracuje se (v souladu se zákonem o ochraně zvířat) ve staří jednoho až dvou dnů u krátkosrstých a krátkosrstých výmaranů s delší srstí (Stockhaar) o 4 až 4,5cm. U dlouhosrstých výmaranů je třeba odstranit dva až tři obratle (odpovídá délce vrbové kočičky). Prut je nesen níže pod hřbetní linií než u ostatních srovnatelných plemen a připomíná původní svislou polohu nesení prutu.

Lopatky: - dobře zaúhlené, dlouhé, šikmo a dobře přiléhající, spojené silným svalstvem.

Běhy: - všeobecně vysoké, ne příliš široce postavené, šlachovité a rovné. Lopatka dobře zaúhlená a dostatečně dlouhá a silná. Poměr délky od lokte k zápěstí a od lokte ke kohoutku přibližně 1:1. Loket nesmí být vybočen, ani vbočen, ale volně a rovně postaven. Přední končetiny dobře zasazeny ve výši středu hrudníku a navzájem rovnoběžné. Zadní končetiny od kyčle k hleznu dlouhé. Kyčelní, kolenní a hlezenní klouby dobře zaúhlené, tj. stehno kratší než lítko. U hlezenních méně než u kyčelních a kolenních kloubů. Běhy opět rovnoběžně postavené, šlachovité a osvalené, nevybočující, ani nevbočující. Kosti tvoří kolmici, která v bězích bez námahy a hladce spolupůsobí. Zadní a přední běhy zřetelně rovnoběžně nasazeny. V klusu zůstává hřbet rovný.

Tlapky a záprstí: - uzavřené a silné bez paspárků. Postaveny rovně k ose trupu. Prsty jsou klenuté, delší střední prsty nejsou na závadu. Drápy jsou světle až tmavošedé. Záprstí je rovně nasazeno.

DODATEK KE STANDARDU

Kromě všeobecně používaných poznatků pro exteriérové hodnocení (npř. že spolehlivě posuzovat psy lze jen v pohybu, vzhledem k tomu, že dobře stavěný pes si ve stoji vždy snaží nějak pohovět, sednout, nebo lehnout, nebo při stání nežádoucně změní držení těla) a proto nemůže být úlohou rozhodčího "konečně najít na psu chybu".Kromě diskvalifikačních chyb lze při výskytu ostatních chyb podle míry a počtu jejich výskytu hodnotit až známkou "nedostatečný".

Diskvalifikační chyby:

(Absolutně v rozpotu s plemennými znaky, odporující zachování čistoty plemene, z toho důvodu hodnotit exteriér jako "nedostatečný" )

- jiná barva než šedé odstíny                                                                                                                                                     - hnědé pálení                                                                                                                                                                           - barva oka jiná než jantarová                                                                                                                                                   - příliš šikmo posazené oko                                                                                                                                                       - otevřené oko s vchlípeným víčkem                                                                                                                                          - výrazný stop                                                                                                                                                                          - hlava netipická pro výmarského ohaře                                                                                                                                      - dolů prohnutý hřbet nosu                                                                                                                                                       - nedostatečné osrstění, zvláště na břiše (výjimka fena s vrhem nebo po právě odstavených štěňatech)

- psi u nichž nejsou viditelná obě varlata

- slabí, obzvlášť plaší a bázlivý psi

- psi nad a pod výšku určenou standardem

- churavý a rachitičtí psi

- psi s hrubými vadami chrupu, zvláště s podkusem a předkusem

- růžově zbarvený nos

- psi, kteří se nenacházejí ve výstavní kondici

Hrubé chyby: (Opravňující k ocenění od "dostatečný" včetně do "nedostatečný" )

- chybí více než dva premoláry

- chybné běhy, také vadný pohyb vpřed (Vortritt, Vorschub)

- otevřené tlapky

- nasazení záprstí není rovné

- špatné zaúhlení vpředu a vzadu

- vadné hlezno

- paspárky

- silně pronesený nebo "kapří" hřbet

- silně přestavěný pse (jen známka nedostatečný")

- příliš krátká nebo špičatá morda (podle výskytu se hodnotí až známkou "nedostatečný")

- příliš silně vyvinuté pysky

- příliš krátký závěs

- psi neodpovídající typu pohlaví

- nezřetelný týlní hrbol

- záhyby volné kůže na šíji

- nedostatečná hloubka nebo délka hrudníku

- lomený prut, nejde-li o získanou vlastnost (jinak vadný)

- příliš vysoko nasazený prut

- červenožluté pálení

- nepřiléhavá srst a chybějící podsada u psa s delší krátkou srstí Stockhaar (výjimka praporce na bězích)

Chyby: (Ocenění od "dobrý" včetně až "nedostatečný" )

- nedostatečné osvalení

- vadný chrup

- příliš volná kůže na hrdle

- sudovitý a kravský postoj zadních končetin (podle míry lze hodnotit až jako hrubou chybu)

- příliš široký nebo úzký postoj zadních končetin (úzký postoj však nikoliv způsobený úzkým hrudníkem), lze hodnotit až jako hrubou vadu

- poněkud pronesený nebo kapří hřbet

- mírně přestavěný pes

- lokty nesměřující rovně dozadu

- příliš strmé nebo volné lopatky

- nedostatečný kohoutek

- tlapky sbíhavé nebo rozbíhavé (francouzský postoj)

- příliš dlouhý trup

- nezdvižený prut při vzrušení

- kadeřavá srst u dlouhosrstých výmaranů

- nepatrná vlajka u dlouhosrstých výmaranů

Nepatrné chyby: - příliš krátké nebo dlouhé zkrácení prutu

PODMÍNKY CHOVNOSTI

Krátkosrstí - pes: výstavní ocenění-výborný + lovecké zkoužky-PZ 1.cena+LZ                                                                     výstavní ocenění-velmi dobrý + lovecké zkoužky-VZ

- fena: výstavní ocenění-velmi dobrý + lovecké zkoužky-PZ l.cena

Dlouhosrstí - pes: výstavní ocenění-velmi dobrý + lovecké zkoužky-PZ 2.cena                                                                            - fena: výstavní ocenění-velmi dobrý + lovecké zkoužky-PZ 2.cena

Všichni krátkosrstí i dlouhosrstí chovní jedinci musí mít plnochrupost, povinný svod a podmínkou je RTG na dysplazii.(RTG již nepovinný, vyjma importovaných jedinců)

 

   

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

 

Kontakt

Lagartija Valiente Jana Linhartová
Profesora Fuky 16
779 00 Olomouc
+420 739 993 160 jana.lagartija@gmail.com pavelajanula@seznam.cz